Vůdcovský speciál 2004 - Bishorn

Za uplynulý rok to byl již můj třetí pokus překonat hranici 4 kilometrů, podruhé na téže hoře. Bishorn patří k těm „méně náročným“ čtyrtisícovým vrcholům v Alpách. Právě proto byl vybrán jako cíl výstupu (první akce toho druhu) vedoucích KP – ČS. Bylo by zbytečné detailně popisovat jednotlivá úskalí této cesty, protože to již udělalo několik „horalů“ před námi, mezi nimi i Karel Bušta (viz jeho článek v Adventu). Omezím se tedy na několik postřehů z našeho výstupu. Nápad dosáhnout tohoto vrcholu, pobýt spolu v náročných podmínkách, vyzkoušet si spolupráci v týmu, inspirovat se pro svoji práci s oddílem, zaujal 28 českých vedoucích, leč k výstupu samotnému nastoupil „věrný ostatek“ 12 „horalů a horalkyň“. Nástupním místem byl Zinal (1675m.n.m.) Kolem deváté vyrážíme vzhůru, nespěcháme, chceme dnes vystoupit „pouze“ do výšky 3256 m.n.m. k chatě Cabanne de Tracuit. Máme potřebné vybavení, máme dost času, počasí nám přeje… mohlo by to vyjít. Stoupáme po ostrých východních svazích až do výšky 2500 m.n.n, zde opouštíme zelené pastviny a naposledy nabíráme z potůčku vodu. Ráz krajiny se postupně mění, přibývá kamení, až konečně úplně obsadí vše kolem nás, aby je posléze vystřídal ledovec. Po třetí hodině dorážíme k chatě (poslední výspě civilizace) Chata je prázdná, je po sezoně, máme ji však zamluvenou, je tedy otevřeno. Trávíme zde příjemný večer, nabíráme síly k zítřejšímu útoku na vrchol, aklimatizujeme. Některé z nás pobolívá hlava, to způsobuje nadmořská výška, ale ráno už je to lepší. V 7:00 vyrážíme k vrcholu. Jde nás 10, dva zajišťují „výškový tábor“. Po překonání suťového pole nazouváme mačky a jdeme na ledovec. Brzy se objevují první trhliny, oblékáme sedáky a vážeme se na lano. Jsou sice dobře vidět, ale proč riskovat. Jdeme moc vpravo, díky tomu se dostáváme pod příkrý ledový svah, který s námahou a za použití cepínů překonáváme. Dále už svah nepřekračuje 40 stupňů, a tak se jde lépe. Fouká však velmi silný vítr, obloha se zatahuje a vrcholek vidíme jen zřídka. Snad nám počasí opět nevystaví červenou kartu? Jdeme pomalu jako dlouhý had vpřed, po čtyřech hodinách výstupu se blíží exponovaná sněhová návěj, za jejíž hranou zeje hluboká propast. Několik kroků a vydýchat… a znovu. Vítr nám nedává klidu, sotva odoláváme jeho náporu. Překonáváme poslední trhlinu a po úzkém hřebeni stoupáme k vrcholu. Vrchol Bishornu 4154m.n.m. je dobyt desetičlenným družstvem vedoucích KP-ČS. Dalo to zabrat, ale jsme šťastní. Tak kam příště? Směřovat výš je vlastní podstatě Pathfindera. Po deseti minutách se počasí umoudřilo a po celý zbytek dne je modrá obloha. Tak tedy hajdy dolů, zavřít chatu a zpět do údolí. Sestup „na jeden zátah“ je velmi náročný. Se soumrakem, unavení, ale šťastní, míjíme poslední krávy a jsme v Zinalu. Jsem hrdý na vedoucí KP-ČS. Na to, že jim je přirozené směřovat výš, posouvat laťku, klást si vyšší cíle. Zkusit to, co jsem ještě nezkusil, spolehnout se na přátele, udělat ještě jeden krok, i když už dochází síla. To je totiž nezbytný předpoklad toho, kdo může být dobrým vůdcem dětem. Bůh nám v tom pomáhej.

Dawy